pátek 22. ledna 2016

Vlci z Mercy Falls (Mrazení, Váhání, Splynutí) / Maggie Stievfater / Recenze




Anotace:


Grace fascinují vlci žijící v lesích za domem jejích rodičů, zvláště jeden se žlutýma očima. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší a proměna obtížnější. Jednoho dne Grace potká chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby zůstal člověkem – jinak ztratí Grace i sám sebe, tentokrát už navždy.




Původní název: Shiver, Linger, Forever
Překlad: Dominika Křesťanová 
Nakladatelství: Argo 2010, 2011
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 151 × 207 mm
Počet stran: 722
Žánr: Fantasy, Young Adult


Mé hodnocení:
Pozor, může obsahovat spoilery!


Stovky pocitů. Stovky emocí. Štěstí, radost, smutek, pýcha, zášť, strach a hlavně láska. Po dočtení ve mně kolovalo tolik pocitů a emocí, že jsem se z toho rozbrečela. Proč sakra musím na konci každé série brečet? Ale co. Za to, mi to stojí! Vlci z Mercy Falls odteď patří mezi mé oblíbené série, na které opravdu nikdy nezapomenu. No, tak se na to vrhneme.

Tak zaprvé, nesnáším, když konec skončí otevřeně, a tady to skončilo otevřeně tak, že to ani víc už snad nejde. Nevím, jestli mám Grace dát pohlavek anebo jí závidět. Pokud jsem to pochopila dobře (a tady to ani nijak jinak pochopit ani nejde), Grace se chce vyléčit pomocí meningitidy, stejně jako se vyléčil Sam. Jenomže ono to není pravé vyléčení. Jenom toho vlka v sobě potlačí. Tohle možná autorka nedomyslela anebo nás chtěla ještě víc naštvat. Vždyť Grace ty vlky tak miluje a přála si mezi nimi žít a určitě by šlo zařídit, aby se Sam také proměňoval. Od toho tam je Cole, který by tomu za pár týdnů určitě přišel na kloub. Ten konec byl vážně takový nedokončený. Zkrátka, že si to máme domyslet sami, i když je to tam vlastně řečeno. Já bych jim přála dlouhý vlčí život, plný dobrodružství. Ale proč začínám u konce? Koukám, že už jsem se hodně rozepsala. Co takhle vzít to nějak od začátku…

Mrazení byl velmi slušný rozjezd. Od první stránky až do té poslední mě knížka chytla a nepustila. Autorka nás velmi pěkně seznámila s postavami, prostředím, krajinou atd. Ano, chvílemi to tak napínavé nebylo, ale kdy máte knížku a pořád se tam něco děje? To by byl pěkný chudák ten hlavní hrdina. Ale naše Grace to zase tak jednoduché neměla. Pořád bylo nad čím přemýšlet. A z pohledu dvou postav to byl o to větší zážitek.


Váhání bylo o něco slabší než Mrazení, ale tak to asi je u téměř každé série. Bylo tam více pohledů a to konkrétně čtyři. Grace, Sam, jako v Mrazení a navíc přibyli Isabel s Colem, kteří byli i ve Splynutí.


Cole mi ze začátku nebyl tak sympatický. Pořád řešil svůj život a svoje problémy. Ale asi od půlky knížky se rozkoukal a začal se více zajímat o své okolí. Nakonec tak vlastně zachránil několikrát život. Klidně bych si dovolila ho nazývat hrdinou, protože on si to opravdu zaslouží. Má skvělý smysl pro humor a co hlavně - má mozek. Ne vážně. Jemu to fakt pálí. Nejspíš to zdědil po otci, který ho pořád peskoval, dokud se z něho nestal známý zpěvák NARKOTIKY. Jenže, jako každý zpěvák měl problém s drogama, a tak ho vlastně našel Beck, který ho, dalo by se říct, zachránil.


Splynutí jsem četla poměrně dlouho, a to z toho důvodu, že byla škola a ještě k tomu před pololetním vysvědčením, takže si to dokážete představit. Ale asi po necelých dvou týdnech jsem ji dočetla a to bylo jen: „Cože…? Cože??? COŽE??!! Vždyť to nemůže bejt konec, ne, takhle ne!“ No, ale bohužel to tak je.


Zmíním se o pár hlavních postavách, ke kterým patří již výše zmíněná Isabel. Ze začátku se jevila jako taková ta protivná blondýna s makeupem, kabelkou a ohrnutým nosem. Svým způsobem taková je, hlavně v prvním díle, ale když jí Grace zasvětila do světa vlků, změnila se. Ano pořád byla svým způsobem „blondýna“, ale když poznala Colea, opravdu se změnila.


Co by to bylo za knížky bez záporáků. Jeden, vlastně TEN JEDEN byl Isabelin otec Tom Culpeper. Po každé, když se tam objevil, jsem měla chuť mu jednu vrazit. No, myslím, že ani nemá cenu se o něm dál zmiňovat. Kdo četl, ví.


Dále tam byli dvě nejlepší kamarádky Grace, a to Rachel a Olivie. Sice byli vedlejší postavy, ale za zmínku stojí. Rachel byla typická středoškolačka. Olivie ráda fotila. Dokud z ní Jack (Isabelin bratr) zákeřně neudělal vlčici. Která ve … ?třetím díle? tuším, zemřela. Vlastně ji zabila další vlčice jménem Shelby. Která byla vyloženě mrcha. Ano byla. I Jack byl… páni, jak tak o tom přemýšlím, tak tam většina postav umřela.


O hlavních hrdinech myslím nemá cenu psát něco podrobného. Sam a Grace. Prostě do sebe byli zamilovaní a tak to bylo. Myslím, že by nebylo naškodu, kdyby autorka vymyslela nějakou hádku, při které by se rozhádali, ale zase by se dali dohromady. Celý příběh by to o něco zpestřilo.


Příběh ke konci každého dílu neuvěřitelně gradoval a skončil tak napínavě, div neprasknul. A když jsem začala číst další díl, vlastně jsem ani nevěděla, jak to pokračovalo, protože tam byl obrovský časový skok. Ale zážitek mi to rozhodně nezkazilo.


Co určitě stojí za zmínku a občas to teda bylo nudné, ale i tak jsem si to užila, byly vzpomínky z minulosti. Sam hodně vzpomínal na to, když byl kluk a vyprávěl různé zážitky se smečkou. Kupodivu to vždy navazovalo na ten přítomný děj. Díky těm vzpomínkám mám pocit, že jsem v příběhu strávila více než jen necelý rok.


Krátce se zmíním o obálkách. Nejsou nic moc, ale ošklivé taky nejsou. Kdybych je takto uviděla v knihkupectví, asi bych šáhla po pestřejší, ale k této sérii mě přivedli hlavně vlci.


Tuhle sérii bych mohla vychvalovat do nebes a rozepisovat se o tom dál a dál, ale to by ten článek byl dlouhý až na Mars. Maggie je opravdu úžasná autorka a v budoucnu si od ní přečtu další knížky, třeba Havraní bratrstvo nebo Ve znamení štíra.

Této sérii dávám pět hvězd, protože si to opravdu zaslouží!